Anotace: Jedno dítě, tři matky, dva otcové, nespočet lží a vynikající psychologický román. Když Tia zjistí, že je těhotná, její ženatý milenec Nathan románek ukončí s tím, že by se měla nechat dítě vzít. To však Tia odmítá. V hrůze, že by jí miminko neustále Nathana připomínalo, dá holčičku k adopci a malá Savannah se dostane do rodiny Petera a Caroline, která sice svou adoptivní dcerku miluje, ale taky jí velmi záleží na její kariéře. Když pak Nathanova manželka jednoho dne objeví v poště dopis se zpáteční adresou Tii, jež jejich rodinu už jednou téměř zničila, obálku otevře. Čeká všechno možné, ale rozhodně ne to, že z obálky vypadnou fotografie malého děvčátka podobného jejímu synovi… Ukázka z textu Pohlédla mu přímo do očí. „Jsem těhotná.“ Strnul s nataženýma rukama a víno šplíchlo téměř k okraji sklenice. Tia po sklence natáhla ruku. „Ještě to upustíš.“ Postavila sklenku na stolek vedle té jeho. „Tak proto jsi při obědě nepila,“ vydechl. Pronesl ta slova pomalu; tak pomalu, že Tiu vyděsila. Věděla sice, že to není pravděpodobné, ale přesto toužila spatřit na jeho tváři stydlivý úsměv – televizní úsměv před romantickým filmovým polibkem. Položila si dlaň na stále ještě ploché břicho, protože se jí začal znovu zvedat žaludek. Odehnala myšlenky na Nathanovu manželku. Sice se snažila, ale nemohla na Juliette přestat myslet – kde je, kam si myslí, že odešel její manžel? Nathan jí dal ale brzy jasně najevo, že tohle téma probírat nebude. „Jak dlouho už o tom víš?“ zeptal se. „Pár dnů. Chtěla jsem ti to říct osobně.“ Pokýval hlavou, dopil víno a posadil se. Propletl prsty a opřel si ruce o kolena. Vzhlédl k ní a vypadal naprosto vážně, jako profesor, kterým byl. „Vyřešíš to, že?“ Tia klesla do křesla naproti pohovce. „Vyřešit to?“ „Samozřejmě, vyřešit to.“ Na chvilku zavřel oči. Když je otevřel, napřímil se. „Co jiného se s tím dá dělat? Co jiného by dávalo smysl?“ „Můžu si to nechat.“ Nerozplakala se.