Michal Viewegh: Andělé všedního dne

Popis produktu

Anotace: Novelu o čtyřech laskavých andělech, kteří v úterý 5. září 2006 vstoupí do života (i smrti) několika lidí z pražských Nuslí, jsem před sedmi lety napsal jako parafrázi aforismu, jenž se mi vždycky moc líbil: V boha nevěřím, ale chybí mi. Existují andělé? Žijí mezi námi? Pomáhají nám? Moje žena mi přísahala, že když jsem byl v předloňském prosinci v klinické smrti, viděla vysokého anděla stát u mé nemocniční postele — nicméně ani po takovém očitém svědectví jsem v existenci andělů zcela uvěřit nedokázal. Nevěřím příliš v anděly — ale chybějí mi teď víc, než jsem si kdykoli uměl představit. A protože krom nového vydání Andělů všedního dne přichází do kin také stejnojmenný film, zdá se, že v tom nebudu sám. Máme i další knihy tohoto autora: Komentář: Četl jsem. Líbilo. Do blogu (www.dankruml.cz) jsem si zapsal: Nemohl jsem se do Andělů všedního dne dlouho začíst, nějak jsem se nesoustředil. Ale jak mi psal Václav, který knihu přečetl dříve než já, ve druhé polovině se měl příběh rozjet a já mu tímto dávám zapravdu. Už dokonce vím, co mě při začítání se do knihy rušilo: "Několika zakrslým jehličnanům, které tenkrát zakoupili v OBI,..." (str. 16); "Zaměstnanci DHL si taky nestěžují, že mají na Vánoce moc práce,..." (str. 15); "Nový model Fabie je ohlášen na příští rok a Karel jej očekává s napětím,..." (str. 13); "McDonald´s myslí na ježky." (str. 18). Nemůžu si pomoct, ale spíš než abych se začetl do příběhu, tak jsem při té podezřele časté frekvenci zmínek o různých firmách přemýšlel nad tím, zda jde o placený product placement či zda jde o snad až přehnanou snahu zasadit příběh do reálného prostředí. Vzhledem k tomu, že v další části knihy vět připomínajících skrytou reklamu nějakého koncernu ubylo, tak jsem jejich výskyt v knize nadále neřešil a otázku, zda jde o reklamu placenou či neplacenou, nechávám otevřenou. V rozjíždějícím se příběhu mi na prvních několika stranách chyběly klasické vieweghovské vtípky, ovšem tento nedostatek byl také na dalších stránkách napraven: "Kamarádi a kolegové ji telefonicky zvou na chaty a chalupy, ale všechna pozvání odmítá. Copak nechápou, že pár týdnů po Tomášově kremaci opravdu nemůže grilovat?" (str. 86); asi nejvýraznější závan poněkud černějšího humoru v jinak na Vieweghovy poměry poměrně netypicky vážně pojaté knize. O knize dvěma větami: ačkoliv vše nevyhnutelně směřuje k několika mrtvolám a k spíše jen naznačenému trápení pozůstalých, přesto díky postavám andělů, kteří ačkoliv místy pochybují o smysluplnosti svého poslání a dokonce i o existenci Boha, přesto nakonec usilují o to, aby vytvořili umírajícím i pozůstalým okamžiky malých radostí (někdy bohužel přes veškerou snahu neúspěšně), díky nim se jeví okamžiky umírání o něco snesitelnějšími. Nakonec tak kniha vyznívá v rámci vážnosti tématu docela optimisticky a v ní skryté poselství čtenářům (pokud to trošku přeženu) humanisticky. Pro dvaapadesátiletého Karla z pražských Nuslí je úterý 5. září 2006 posledním dnem jeho života, ale to zatím věd