Josef Snětivý: Ženy, které rozdávají adventní věnce

Popis produktu

Čtyřicátník Petr se navzdory vášnivému vztahu s nádhernou a neukojitelnou Karolínou toulá tak svobodně, že občas skončí v posteli své bývalé manželky Marty, jindy zase před vilou v dobře ukryté luxusní pražské ulici, za jejímiž okny se možná rozhoduje o jeho dalším osudu. Naivně se domnívá, že jeho partnerka nic neví a že slzy, jimiž ho ve chvílích vrcholné slasti zkrápí, vyvolává jen její nezvladatelná rozkoš. Ano: Karolína, zhmotněný sen všech bláhových mužů, opravdu žije pro tyhle intimní momenty. Ale plakat přece může i nad svým milovaným - už dopředu… Svět Petrových "jistot" se otřese ve chvíli, kdy zjistí, že jak jeho bývalá, tak i současná partnerka pletou adventní věnce. Dost možná spolu. A ukrývají v nich stříbrné jehlice. Jeho vztah s Martou skončil nehezky. Dopadne stejně i ten s Karolínou jen proto, že jejich jehlice jsou identické? Platí v životě a v erotice logika matematických implikací? A platí v životě a v erotice vůbec nějaká logika? Petr si příliš pozdě uvědomuje, že i zlatovlasá diva v bílém sexy kostýmku, pevně svírající volant stříbrného jeepu, může být černou Madonou. Tak dlouho se nechal rozmazlovat a utvrzovat v domnění, že tuhle Bohyni ovládá, až poznal, že je to přesně naopak. Že zdánlivě bezbranná a vášní zmítaná kráska ho může za jeho poklesky nechat zabít hned dvojím způsobem - jednak rukou nájemného vraha, jednak tíhou vzpomínek na život s ní a vyhlídkou na živoření bez ní. A že cena, jíž bude muset zaplatit, aby se takovému trestu vyhnul, je vysoká až k nepřežití… Úryvek"Co dělají kluci?" zeptala se. "Včera byli v kině," odpověděl bezmyšlenkovitě. "Na čem?" "Minuli jsme se, takže jsem se jich neptal," vysvětlil - a v téže vteřině si uvědomil svou smrtonosnou chybu! "Minuli jste se?" reagovala udiveně. "Vždyť jsi říkal, že jsi včera šel z odpoledního koncertu domů." "Ještě jsem se rychle stavil u Marty," vyhrkl, protože viděl, že lhát nemá smysl. "U Marty?" zopakovala podruhé. "A copak jsi dělal - s Martou?" "Nic… Chtěl jsem se jen na něco zeptat a podívat se… na parte tety Gertrudy," napadla ho spásná lež. Na okamžik se mu zazdálo, jako by se Karolína, když uslyšela tetino jméno, malinko zarazila, ale nepřikládal tomu důležitost. Ty dvě se nikdy nesetkaly a ani on jí o tetě nikdy nevyprávěl. Čekal tvrdou obžalobu a možná i demonstrativní odchod, ale ona se jen zamyslela a řekla pomalu: "To je zvláštní, že takhle mrháš časem… Jezdíš až na Jižák, aby ses podíval na něčí parte… Jak že se ta teta jmenovala? Ale to je jedno… Vždyť si pořád stěžuješ, jak nic nestíháš a jak se sotva uživíš… Baví tě vůbec to učení?" To byla vzhledem k okolnostem dost milosrdná změna tématu: "Někdy mi leze na nervy, ale nic lepšího nemám. A po pravdě řečeno mě i po letech vcelku naplňuje," odpověděl. "A vyděláš si tím dost?" "Dost… To je relativní pojem. Hodinová taxa ujde, ale úvazek není z největších. Ovšem nerad bych se nechal úplně zahltit. Stačí mi to tak akorát na nájem, na alimenty a na tu šílenou pojistku." "Na jakou pojis